4. kapitola
Co je to za knihu?
Co je to za knihu?
"...každý, kdo bude shledán jako zapsaný v knize."
Pokud se podíváme do Zjevení 20:12, tak tam nalezneme toto:
"A uviděl jsem před tím trůnem stát mrtvé, veliké a malé, i byly otevřeny knihy; a byla otevřena další kniha, jež je kniha života, a mrtví byli souzeni na základě věcí zapsaných v těch knihách podle jejich činů."
Kniha života je zápisem těch, kteří budou moci získat věčný život nebo také o těch, kteří stejně jako Jehošua za svou věrnost Otci a Bohu Jehovovi obdrží nesmrtelnost. Takže satanisté, odpadlí následovníci křesťanstva a jiných babylonských domů. I vy, co jste Satanovi naletěli, že jsme z opic či z mimozemských experimentů...!? Prosíme vás, abyste se podvolili pod mocnou ruku Otce, našeho Boha a Stvořitele. Nechte se jím poučit, aby vás mohl zapsat do této knihy.
"A mnozí ze spících v prachu půdy budou procitat (budou vzkříšeni), tito k věčnému životu a tito k potupě a k odporu věčnému," (Daniel 12:2)
Daniel vysvětluje, že nastane vzkříšení. Písmo rozlišuje tři druhy vzkříšení. Lepší, pak první vzkříšení je vzkříšení jako takové, které není určeno k soudu. Lepší vzkříšení zažijí ti, co obdrží nesmrtelnost; je to součást prvního vzkříšení. Na prvním lepším vzkříšení má podíl ten, kdo byl Otcem Jehovou vyvolen jako nevěsta Kristova. Zde musíme rozumět, že se jedná o symbolický vztah těch, kdo jsou vyzkoušeni ve své věrnosti. Jsou skutečně panenští v tom, že nikdy nepřijali žádnou náboženskou instituci za něco, co je nadřazeno Otci Jehovovi a jeho Synu. Tito lidé jsou povoláváni ke své službě samotným Otcem Jehovou. Je to také podle Kristových slov "malé stádo" a podle Zjevení 14. kapitoly je jich 144.000 a mají na svém čele jméno svého Boha Jehovy a jméno beránka, tedy Jehošuy Krista, za kterým kráčí vždy a všude. Proč mají ta jména na čelech? Protože oni na NĚ myslí ve dne v noci. Rozumí plně Satanovu podvodu a znečištění Otcova jména. Jim nikdy nejde o jejich blaho, ale aby byla činěna Otcova vůle, jak v nebi, tak na zemi. Prvními takto povolanými byli apoštolové. Podle jejich vzoru chování můžeme identifikovat ty, kdo jimi skutečně jsou. Ti také budou podle Matouše 24:45 označeni za věrného a rozvážného otroka. Nejsou karikaturami těch falešných, kteří se sami takto za ně prohlašují. Svědectví o těch skutečných vydá samotný nebeský Otec ve svůj ustanovený čas. Sami toto o sobě nikdy neřeknou, ač jim to Otec dosvědčuje svým svatým duchem. A proč by měli?!
Druhá skupina je označena za jiné ovce. Patří do stejného ovčince. Jejich odměnou je věčný život v nebi a jsou také přáteli ženicha a nevěsty. Nejsou však těmi, kteří podle Zjevení vychází z velkého soužení. Pokud se podíváme do Zjevení 12. kapitoly, objevíme tam vysvětlení, jak to máme správně chápat. Vše začíná obrazem toho, že žena oděná sluncem je přichystána porodit dítě. Odpadlé křesťanstvo si myslí, že se jedná o jinou událost, než je první příchod Krista na zemi. Popis té ženy je pro mnohé tajemstvím. Jiní věří, že ten obraz je proběhnuvším obrazem, který před pár lety nastal na/v nebi. Většina těchto osob, která tomuto výkladu věří, tak věří, že budou předčasně vzati z této Země. Nic takového Bůh v Písmu neříká, neučí.
Proč začíná ten popis nebem? Písmo vysvětluje, že národy, které důvěřují Otci, jsou jakoby jeho manželkou. Proto je v Písmu na mnoha místech největším prohřeškem smilstvo, nejenom to tělesné, ale i to duchovní. Tato žena byla Otcem vytvořena už na počátku světa. Zde musíme pochopit, že svět v tomto smyslu slova nezačal stvořením nebe a země, ale až ve chvíli, kdy Adam s Evou opustili Otce, díky minutí se cíle (hříchu), pro nedostatek víry, nedostatek důvěry (vůči Bohu). Vzali si něco, co jim nepatřilo, a tak své potomstvo zaprodali smrti. Plán s nebem a se zemí byl narušen. Otec musel vymyslet jinou možnost, jak tohoto svého cíle dosáhnout, aby nebyl narušen smysl pro Právo a Spravedlnost a zároveň mohla být Adamovým potomkům projevena nezasloužená laskavost a milosrdenství (milost), skrze jejich víru. To, že má žena na hlavě korunu z dvanácti hvězd a má pod sebou měsíc a je zahalena sluncem, jsou symboly. Koruna znamená, že tato žena vládne. Hvězdy a počet čísla dvanáct nám říká, že bude vládnout hvězdám. Andělé jsou v Písmu přirovnáni k jitřním hvězdám. Číslo dvanáct znamená úplnost, či-li vládne i všem andělům. Má pod nohama měsíc, který je součástí nebe; její místo k vládě je tedy vyhrazeno v nebi. Je zahalena sluncem. Slunce symbolizuje světlo. Světlo je v Písmu přirovnáváno k vedení. Je tedy vedena samotným Otcem. Aby ta žena mohla být stvořena a vládnout, musí nejprve vzejít ten, kdo má zákonné právo. Proto musí proběhnout symbolický porod. Tím, kdo má zákonné právo vládnout je Jehošua. Proto je řečeno, že to dítě je uchváceno do nebe. To se stalo po jeho vzkříšení. Žena však zůstává na Zemi. Protože je to žena, která má vládnout, jsou to vlastně synové a dcery Božího království, jeho první ovoce.
V dalším obraze vidíme ohnivě zbarveného draka, jenž má sedm hlav a deset rohů, a ten třetinu hvězd táhne a svrhává k Zemi. Kdo to je? Je to Satan. To, že je takto popsán souvisí s tím, co je Janovi vysvětleno v 17. kapitole Zjevení, kde čtenář musí přijmout/použít inteligenci a rozlišovací schopnost. Je psáno, že Otcovy myšlenky jsou vyšší než ty lidské a že tuto moudrost musí dát samotný Otec, abychom vše pochopili správně. Pak je řečeno, že je sedm králů nebo-li království. Pět padlo, jeden/jedno je a ten sedmý ještě nepřišel.
Pět království, které už padly, jsou: Egypt, Asýrie, Babylon, Médo-Persie a Řecko. "Ten, co je", tak tím je myšlen Řím a ten sedmý, tak to je USA a Velká Británie, budoucí dvojitá velmoc (Zjevení 13:11-12; Daniel 11:29-35, 7:11-12). Ty zatím na scéně světa v té době ještě nejsou. A ta ubitá hlava ze 13. kapitoly, za kterou půjde celý svět, je sama o sobě Osmým králem, a tu hlavu bude podporovat deset králů [rohů] (Zjevení 17:7-14, 13:3-8; Daniel 11:35-45, 8:23-26). Takže popis Satana ukazuje, že má moc nad sedmi velmocemi a také nad tou poslední osmou, která bude trvat krátkou dobu. Hvězdy, které Satan táhne k Zemi, to jsou odpadlí andělé, kteří se ve vzpouře postupně k němu přidali. Jsou to vlastně démoni. Ti díky svému svržení k Zemi už nemají přístup do nebe k Otci. Jediné místo, kam mohou být přesunuti, je Tartaros. Je to duchovní vězení pro démony. Proto, když byl Kristus na zemi, jej prosili, aby je neposílal do Tartaru (Matouš 8:28-32; 2. Petra 2:4 - všimni si prosím slov "před ustanoveným časem").
Satan se staví před symbolickou ženu a chce její dítě zabít. Kdy a jak? Než je Jehošua poslán na zem, aby zde položil svůj věčný život v náš prospěch, tak tehdy, jakoby Jehošuu popichuje a věří, že jeho úkol zhatí tím, protože si myslí, že jej nechá skrze Heroda Velikého usmrtit. Jehošua je také součást a úhelný kámen symbolické ženy, a je i jejím dítětem. Toto vše tedy nastalo hned po prvním hříchu a v prvním století. Žena = Boží království. Dítě = prostředek k tomu, aby toto království mohlo vzniknout. Viz první proroctví proti Satanovi v Genesis 3:14-15.
Tuto myšlenku vysvětluje i to, co následuje dále. Žena totiž zůstává na zemi přesunuta do pustiny, kde je živena a sycena Otcem stranou od hadova obličeje po dobu 42 měsíců. Toto časové období se vyskytuje na mnoha místech. Dále vysvětlíme, proč je stále kladen důraz na toto období.
Co je tou pustinou?
Tady musíme porozumět tomu, co se stalo v roce 1450 př.n.l.. Tehdy byl z území Egypta vyveden Boží lid (Izrael) do pustiny skrze Mojžíše, který byl veden Otcem a Kristem (tehdy byl ještě znám jen jako archanděl Michael, viz Juda 9 verš). Lid byl přiveden před horu v dnešní Saudské Arábii známou jako Jabal El Loz (hora Božího zákona). Na youtube si zadejte Ron Wyatt a uvidíte, že vše kolem exodu byla pravda, kterou vám Satan, ten lstivý prahad zatajil.
Proč byli Izraelité přivedeni k této hoře? Aby byli poučeni nebo-li živeni samotným Otcem tím, že jim byl dán u této hory Mojžíšův zákon.
Všichni, kdo tenkrát byli přivedeni k této hoře Zákona, vyšli z Egypta na základě víry v Jehovu Boha, že je přišel zachránit. Svou víru si však neuchovali, krom dvou mužů, Káleba syna Jeffuneho a Jozua syna Nunova (Soudců 2:8; 5Moj 1:34-38). Ti jediní uvěřili slovům Otce Jehovy, že vstoupí do zaslíbené země a bude jim dána podle Otcova slibu, který pronesl a dal jejich praotci Abrahamovi. Oni očima víry viděli to, co zatím nebylo spatřeno a učiněno. Když zemi propátrali, jediní oni dva podali o této zemi dobrou zprávu (1Moj 15:18, 17:8; 4Moj 13. kap.).
Také žena je přivedena do symbolické pustiny, kde je samotným Otcem vyučována, aby pochopila, co skutečně znamená Boží království uprostřed nepřátel. Tou ženou jsou ti, o nichž budeme hovořit dále při rozboru veršů 3 a 4 z Daniela 12. kapitoly.
<<< 3. kapitola 5. kapitola >>>
< OBSAH >