28. kapitola

Svatá říše Římská

  Ještě než započneme rozebírat 'ustanovený čas', tak musíme nejprve pochopit, jak v dějinách došlo k tomu, že obě dnešní větve, jak krále Severu, tak krále Jihu, pocházejí z jednoho rodinného klanu. V době císaře Konstantina I (*27.02. někdy mezi lety 272 až 285 - ϯ22.05.337) začalo polevovat pronásledování křesťanů té doby. Od roku 306 n.l. se postupně Konstantin I stává nezpochybnitelným vládcem nad Římskou říší. Je to obratný politik, který se snaží sjednotit svůj lid, který je díky šíření již značně překroucených pravd o Kristu rozdělen vzájemným bojem a různými pogromy. Dne 28.10. roku 312 n.l. došlo k bitvě, která je známá jako bitva u Milvijského mostu, kde Konstantin u řeky Tibery zvítězil nad svým spoluvládcem Maxentiem a ukončil tak období tetrarchátu. Tehdy Satan vnutil Konstantinovi myšlenku, že mu pomohl samotný křesťanský Bůh Jehova.

   Takto v dějinách postupoval Satan mnohokrát, když se proměňoval v anděla světla. Známe to například z období Johanky z Arku, kdy také ona byla pod jeho vlivem a Satan tak mohl zamotat šišky francouzským a mnoha dnešním věřícím. Ono, vytvořit určitá vidění je pro něj velmi jednoduché, a když k tomu ještě ovládá procesy řízení jako ten tajemný Globální prediktor (GP) nebo jako Syndikát, pak je jeho podvod velmi sofistikovaný.

   Maxentián obdržel věštbu, která zněla: "Překročíš-li Tiberu, zemře nepřítel Říma.". Samozřejmě si Maxentián myslel, že nepřítel Říma je Konstantin, tak přes řeku vykročil. A bylo to naopak. Satan napodobil to, co už učinil Otec Jehova s Alexandrem Makedonským, kdy mu pomohl zvítězit proti přesile Dareira III. Tehdy to bylo 1:10, nyní asi 1:5. Satan totiž potřeboval dokončit kvas semleté pšenice v první díži, o kterých mluvil Jehošua v podobenství o Božím království ve 13. kapitole Matoušova evangelia, že ta mouka se stane těstem a celé to těsto zkvasí. Konstantin byl výborným nástrojem. Prohlásil se za křesťana. V roce 324 n.l. přesunul svou vládu do Řecka a změnil název města Byzantion na Konstantinopol a nechal v roce 325 n.l. svolat do Nikaie koncil, aby zde bylo vyhlášeno, co je od té doby považováno za pravé vyznání víry v Ježíše Krista, takzvané nicejské vyznání víry. Díky tomu bylo uzákoněno, že Ježíš je Bůh, který je roven Otci a později pak, že jsou součástí svaté trojice, tedy podle egyptských zvyklostí. Později byl vytvořen kult Marie bohorodičky podle egyptské bohyně Ištar. Tyto procesy dokončily zkvašení první díže a vytvořily Všeobecnou římskou církev, dnes známou jako Římsko katolická církev (ŘKC) a oddělenou část, Pravoslavné církve.

   Aby toho nebylo málo, Konstantin dovolil implementovat všechny pohanské svátky do této církve a ty byly tzv. pobibličtěny. Co to znamená? Že například saturnálie, svátky slunovratu, se staly obdobím, kdy se měl narodit Jehošua. Pohanské svátky jara se staly dobou, kdy měl být Jehošua usmrcen. Během let pak vznikla oslava dne svatých a také památka všech zemřelých, které se slaví 1. a 2. listopadu. Tyto svátky jsou nejodpornějšími svátky roku a Satan k nim přidal ještě 31.10., aby lidé slavili Helloween. A tak svět nevědomky oslavuje Satana a v další dny padlé anděly, jenž museli opustit napodobeniny svých lidských těl, a další den se připomínají jejich zlé děti, jejich potomstvo z pozemských žen, které se všechno utopilo, a kteří byli známí jako Nefilim, což doslovně v překladu znamená rozrážeči či porážeči a/nebo také kříženci. Byli to obři, kteří podle kosterních nálezů dorůstali údajně až do výšky 15 metrů. Vše se odehrálo během 1. a 2. listopadu, při začátku celosvětové potopy (srovnej s Genesis 6. kapitolou).

Chléb z nebe, jak souvisí s tímto zkvašeným těstem?

   Písmo svaté označuje chléb z nebe jako životodárný elixír života, který oživuje nebo drží při životě to, co je smrtelné. Náš nebeský Otec dal v době pustinou putujícího izraelského národa zvláštní chléb, který všichni známe jako Manu. Na tomto chlebu bylo závislé přežití Božího lidu. Objevoval se v předem stanovenou dobu a spotřeba tohoto chleba byla také předem dána Otcem. Každý si mohl vzít pouze to množství Many, které mu vystačilo na jeden den. Výjimkou byl jeden den v týdnu, kdy bylo povoleno dvojí množství, a to kvůli sabatu.

   Pro nás je důležité si uvědomit, že tento chléb obstaral výhradně pro svůj lid Bůh. Bůh také dal Maně životnost pouze jednoho dne. Pokud měl někdo Manu déle, zkazila se, zapáchala a dokonce se dali do ní červi (Exodus 16. kap.). Jeden den byl ovšem zvláštní, byl to den, kdy směli nasbírat Manu na dva dny dopředu. Pokud Manu zpracovali a dobře uskladnili, Mana se nezkazila a vydržela. Mana byla čisté bílé barvy, chutnala nasládle, dala se zpracovávat do koláčů. Toto opatření vydrželo do doby, než izraelité vstoupili do zaslíbené země Kanaán.

   Když si to shrneme, tak Mana byla dávána přímo Bohem Jehovou, měla své podmínky k užívání, omezenou životnost a byla darem, dokud Boží lid nevešel do zaslíbené země. Na Maně bylo závislé přežití, byl to Boží dar z nebe, čistý, neposkvrněný, svatý.

  Kdo se objevil jako další chléb z nebe? Kdo přišel do duchovně zpustlé země? Na jakém dalším chlebu se stal závislý lidský život? Jaký chléb máme přijímat a proč?

  Ano, všichni víme, kdo o sobě prohlásil, že je chléb z nebe. O tento chléb se máme modlit. Co je v Pánově modlitbě? "Náš denní chléb dej nám dnes", řekl Boží chléb z nebe Jehošua Kristus (Mat 6:11). Opět je tu vzpomenut denní příděl. Jedná se v modlitbě o klasický chléb sloužící k obživě a nebo se máme modlit o přijetí Božího chleba z nebes? Platit může obojí, ale pouze jeden chléb nám zajistí věčný život a na něm máme být závislí, a to zcela dobrovolně. Chléb z pece nám zajistí život dnes, chléb z nebe život věčný.

   Jak charakterizovat chléb z nebe? Jehošua řekl, že on je tímto chlebem. U poslední večeře, která je známá jako Pánova večeře, dal Jehošua svým apoštolům chléb, rozlámal jej a řekl, viz. Matouš 26:26b "Vezměte, jezte, toto jest mé tělo.".

   Jaký chléb byl použit na tuto večeři? Byl bez kvasu. To je velmi důležité! Kvas je v Písmu použit jako negativní přísada, která může znehodnotit čistotu. Chléb podléhá mnohem rychleji zkáze, stává se nečistým. My však máme používat chléb z nebe, který je čistý, bez poskvrny a je symbolizován nekvašeným chlebem, stejným, jaký použil Kristus u své poslední večeře. Takový chléb je pouze z mouky, vody, soli, dělaný na troše oleje. Pánova večeře je důležitý akt sloužící k přijetí Jehošuova těla, jako symbolu věčného života a přijetí krve ve formě červeného vína, která je na odpuštění hříchů, vybílení našeho šatu, abychom mohli být ve schváleném postavení před Bohem, naším Otcem Jehovou. Že je tento akt důležitý, si můžeme uvědomit z knihy Zjevení:

   "Když Beránek rozlomil třetí pečeť, slyšel jsem, jak třetí z těch bytostí řekla: "Pojď!" A hle, kůň černý, a jezdec měl v ruce váhy. A z kruhu těch čtyř bytostí jsem slyšel hlas: "Za denní mzdu jen mírka pšenice, za denní mzdu tři mírky ječmene. Olej a víno však nech!"" (Zjevení 6:5)

   Proč měl třetí jezdec zanechat pro lidi přístupnou pšenici, ječmen, olej a víno? Z čeho se vyrábí nekvašený chléb? Co nás očišťuje před Otcem? Ano, z pšenice vyrobíme chléb, víno má být zanecháno a na oleji můžeme chléb upéci. V době posledních dnů ČASE KONCE, kdy bude docházet k obrácení mnoha lidí, bude přežití závislé na nekvašeném chlebu, bude potřeba i očista skrze červené víno, všechny tyto komodity budou k dispozici. Jehošua řekl, že přijímat tyto symboly máme "kdykoli ... se sejdete v mém jménu", vlastně kdykoliv to bude potřeba, a ne jak to dělají některé církve, které tyto symboly používají nehodně nebo pouze jednou za rok. Pokud je náš život závislý na přijetí těchto symbolů, musí být umožněno jejich použití kdykoli v ,čase konce', protože doba si to bude vyžadovat.

   Zpátky k nekvašenému chlebu. Jak jsme si řekli výše, chléb, který dává život je bez kvasu. Kvas, který se dává do chleba dnes a je běžně používán je i v biblické symbolice použit jako nežádoucí pojivo. Chléb sice lépe chutná, možná lépe vypadá, možná i více voní, ale z Božího pohledu je nečistý.

O kvasu a o postoji Boha ke kvasu si můžete přečíst následující verše:

Exodus 12:15; Leviticus 2:11; 1. Korinťanům 5:6-8;

   Jaký přijímáte chléb? Ten nekvašený, čistý bez příměsí a jak je dnes moderní tzv. bez éček? Nebo ten světem ochucený, s kvasem, voňavý, s přídavky dochucovadel a příměsí žita?

   Ten Kristův dostáváme přímo od něj. Je to chléb bez kvasu falešného uctívání, bez pozlátek v podobě dochucovadel v podobě dogmat, falešného učení, založené ne na Kristu, ale na člověku. Ten líbivý chléb dostáváme jako na podnose od teologů, filozofů tohoto světa, není založen na čistotě pravdy Boha a Krista a má velmi pošramocené normy založené na tradicích, tak říkajíc z pera pána tohoto světa. Jenže naše přežití je závislé na tom neposkvrněném chlebu. Chlebu, který máme přijímat, o který se mají opřít všechny naše životní funkce. Tento chléb je světlem ve tmě, životodárným duchem, zdrojem, který nám poskytuje vedení. Mezi tento chléb se nesmí vmísit nic, co patří světu, mezi tímto chlebem a námi nesmí stát člověk, moudrý tohoto světa, ale je nutné, abychom byli na tento chléb napojeni, úplně stejně jako izraelité v pustině.

   Žijeme totiž také v pustině a náš život je s tímto čistým chlebem spojen, jsme závislí na vedení tímto chlebem, protože tento chléb nás představuje Otci. Jak má chléb z nebe, Jehošua, na nás pohlížet, když se mezi nás a něj vmísí cokoli a kdokoli nečistý? Nečistého se nemáme dotýkat, aby nás Bůh náš Otec přijal.

   "A proto vyjděte z jejich středu a oddělte se, praví Bůh ničeho nečistého se nedotýkejte, a já vás přijmu." (2. Korintským 6:17)

   Oddělte se, říká Bůh. Nemějme podíl na nečistém. Nepřijímejte ten falešný chléb, falešného Krista s příměsemi lží a dogmat. Oddělme se. Pokud se neoddělíme, co nás čeká? Budeme stále ve světě, nakaženi, ve tmě či v pološeru. Neuvidíme skrze tuto tmu na Krista čistého, protože bude nad námi stínidlo v podobě teologií tj. nauk založených na člověku, ne na Bohu a na Kristu. Bůh, náš nebeský Otec Jehova vyžadoval vždy čistotu, nikdo nemohl do svatostánku, dokud každý člověk nebyl očištěn zvenčí (oděv) i uvnitř (mysl a srdce). Změnilo se na tom něco? Ne! Bůh se nemění! Otec po nás vyžaduje, abychom přemýšleli, abychom byli pokorní, abychom uctívali výhradně Jeho, abychom odpouštěli a měli lásku jako pojidlo. Otec působí dovnitř, Satan od sebe, Otec sjednocuje, Satan Ďábel rozptyluje a rozděluje, Otec odpouští, Satan vždy kritizuje, Otec nabízí život, Satan smrt a ještě k tomu říká: "Určitě nezemřete!". Tu NEJVĚTŠÍ LEŽ!

   V ,čase konce', až bude probíhat doba tísně, jsme varováni před falešnými Kristy, před falešnými chleby. Naše záchrana bude plynout od pravého, čistého, Božího chleba. Proto nemáme vycházet, když někdo prohlásí "je tam, nebo tamhle"! Kristus se o nás postará sám, dá nám vědět co dělat, kam jít. Máš takovou víru? Budeš čekat na Krista a jeho anděly, kteří mají shromáždit a ochraňovat Boží lid? Rozpoznáš kázající pšenici od kázajícího plevele? Hodně na tom záleží. Život každého z nás závisí na pravém chlebu. Tento chléb si máme opatřovat denně, nebo-li každý den mají být naše oči upřeny na Krista, který se stal pro nás vzorem v přežití. Získávejme denně jeho mysl a oblékejme denně jeho osobnost. Snažme se být jeho napodobiteli. Nebuďme smutní, pokud se nám nebude dařit být vždy dokonalými, jako je dokonalý náš nebeský Otec (Matouš 5:48; Jakub 1:4). Víme, že těžko budeme dosahovat slávy, jakou má Kristus, ale usilujme o čistotu v našem uctívání a Bůh, náš Otec Jehova, nás jistě podpoří. Otec nás chce, touží po nás, chce každého z nás v Novém světě a slíbil nám pomoc. Pokud uděláme krok k Otci, on udělá krok či kroky k nám. Tak to funguje.

   Kristus je čistým chlebem, Božím darem pro nás, hledejme tento čistý chléb, který dává život, nepožívejme znečištěný chléb tohoto světa, spoléhejme na Otce a Syna, že nás povedou v ,čase konce' a získejme život. Tento chléb bude k dispozici, dokud stejně jako izraelité nevstoupíme do zaslíbené země, do Nového světa a dokud Kristus nepředá vládu zpět Bohu, našemu a jeho Otci. Do té doby jsme na tomto chlebu závislí svým životem. Uctívejme Otce, ne ze sobeckých pohnutek, ale z lásky a vděčnosti za vše, co pro nás Otec připravil v podobě našeho domova, Zemí s jejími krásami a také v podobě života pod vládou Krista, a až bude vše dovršeno, opět pod vládou našeho Boha a Otce Stvořitele, který nás miluje jako své děti.

   Proto mluvíme o mouce v dížích, která zkvasila, tak jak to předpověděl Jehošua ve svém podobenství ve 13. kapitole Matouše. Říká, že jsou tři díže a ta mouka v každé zkvasila. Co má na mysli? Římskokatolickou církev a Pravoslavnou církev, poté všechny protestanské církve a nakonec po roce 1945 poslední díži s těstem, organizaci Svědkové Jehovovi. Ty mají v sobě kvas, falešné učení o Kristu a Otci Jehovovi. Na počátku byla vždy pravá pšenice, skuteční následovníci Krista, ale ti co pokračovali v nastoupené cestě, začali s postupem času učit své nauky a svá dogmata.

Kdy začalo těsto kvasit?

   Apoštol Pavel ve skutcích apoštolů a také na to upozorňuje ve svých dopisech, že až zemře, nastoupí na místo apoštolů vlci v beránčích rouchách. To bylo krátce po roce 60 n.l.. Tehdy se do čela sborů začali dostávat takzvaní církevní otcové, kteří si vytvořili tituly, z nichž nejvyšším byl biskup. Tito biskupové začali do učení přinášet první kvas, který byl pak v Nicaii zpečetěn. Tito biskupové si později vytvořili papežský úřad. Jedním z biskupů byl i Silvestr I, kterého zvolili v pořadí jak 33. papeže. Tento lump a podvodník vyrobil falešnou listinu "Donatio Constantini". Konstantinova donaceje padělaná listina, kterou měl vystavit údajně římský císař Konstantin I Veliký. Zaručovala papeži Silvestru I a jeho nástupcům nadvládu nad Římem, Itálií a celou západořímskou říší. Tak se papežové, většina z nich, stali těmi, jenž nikdy nebyli ve svém jednání oddáni Kristu, ale svým pupkům, hamižnosti, sexuálním zvrácenostem a touze po moci. Mezi tyto Satanovy služebníky pronikli lidé z chazariátu a také ti, jenž byli nakloněni okultismu skrze talmud. Stavby těchto náboženských domů jsou skrz na skrz prostoupeny okultními symboly, to se rozšířilo do celého světa. Proč? Protože díky rozpadu Byzantské říše došlo k rozdělení na západní "křesťanství" pod vlivem ŘKC a na východní pod vlivem Pravoslavných domů. Tito biskupové velmi intenzivně pracovali na tom, aby se vytvořila v křesťanstvu šlechta, takzvaná třída duchovních ... a laiků (těch obyčejných). Duchovenstvo pak mělo jediný patent na to, co je a co není pravda. Proto duchovenstvo Písmo odňalo laikům, aby jej nemohli studovat. Tak se vytvořila noc, o které Jehošua mluvil, že v noci přišel nepřítel (Satan) a vysadil mezi pšenici plevel.

   Tyto znaky duchovenstva si zachovaly všechny babylonské domy. I ten, jenž se označuje jménem našeho Boha, Otce Jehovy. Jak se to stalo? Tak, že si vybraná skupina uzurpuje právo na to, čemu se musí věřit. Mnohé zfalšovaly mléko, základní poznání o Jehošuovi a také o našem Otci Jehovovi. O něm se v mnoha domech raději neučí a když ano, tupí jej jako Hospodina, nějakého šenkýře. V anglosaských zemích je to Lord, který je zaměňován a směšován s Jehošuou. Jak odporné!

   První díže, ŘKC a Pravoslavná církev, si dokonce uzurpují právo prohlašovat, že je něco svaté. Tak světí třeba tanky a další vojenskou techniku. Pomazávají krále, a ty ovládají skrze své ovečky, které je následují. Manipulace na manipulaci, rozděl a panuj v praxi.

   Po rozpadu Konstantinovy říše se tito vlci v beránčích rouchách naučili ovládat společnost a krále, tak jak to popisuje Zjevení 17. a 18. kapitola. Její výklad vám předložíme v další kapitole.

> začátek této 28. kapitoly <

<<< 27. kapitola     29. kapitola >>>

< OBSAH >