24. kapitola
Druhé Danielovo vidění
Druhé Danielovo vidění
Pokud jsou naše modlitby upřímné a se správnou pohnutkou, jsou naším Otcem Jehovou vyslyšeny. Poté Otec učiní v pravý čas, ne podle našeho lidského uvažování to, co je správné pro nás, podle jeho svaté vůle. Skrze Božího ducha nám propojí myšlenky z Písma také s událostmi, které se děly a dějí, abychom nahlédli do budoucích dnů s Jeho moudrostí a porozuměním.
Proto se nemůžeme chlubit svou moudrostí a ani tím, že nám tyto věci byly dány k pochopení, ale pouze prosit, aby se toto porozumění ve vás upevnilo stejným Božím duchem, tak jako v nás.
Vznešený Otče, Jehovo Bože, prosíme za ty jenž čtou tuto knihu, abys sám vydal svědectví, zda je to podle tvé svaté vůle. Pokud je to lež, ať ty sám jsi vždy shledán jako pravdivý a my jako lháři. Ty Otče nemůžeš lhát a my jsme jen ovce tvé pastvy. Ať je posvěceno tvé svaté jméno nad všemi národy a národnostními skupinami. Odpusť nám i našim čtenářům naše provinění, jenž dopadají na naši hlavu a dovol nám se s tebou Otče usmířit. Dal jsi nám svého Syna Jehošuu, aby nás vedl a učil o tobě, jediném Pravém Bohu, a také o něm, jehož jsi vyslal. On je tím věrným věčným svědkem pro tvé svaté jméno Otče, on je tím pravým vykupitelem a dárcem věčného života.
Prosíme Otče, nepočítej naše provinění a ani těch, jenž čtou tato slova knihy, protože víme, že si přeješ, aby každý na této planetě, místě našeho přebývání, dosáhl pokání a přesného poznání TVÉ PRAVDY. Prostřednictvím našeho Krále, Bratra a Vykupitele, Pana Jehošuy prosíme o vyslyšení.
Přijď tvé království Otče, buď tvá vůle, jako v nebi tak i zde na zemi. AMEN
"Na počátku tvých úpěnlivých proseb vyšlo slovo, takže jsem já přišel podat zprávu, neboť ty jsi velmi cenný, chápej tedy stran toho slova, ano, buď pozorný stran toho vidění." (Daniel 9:23)
Daniel je velmi žádoucí muž. Protože byla jeho modlitba pronesena s úplným srdcem a v souladu s vůlí našeho nebeského Otce, poslal Otec svého anděla Gabriela k Danielovi, aby byl výklad vidění, které měl uvidět, správně pochopeno.
Dnes a ani v minulosti nebylo běžné, aby Otec poslal svého posla, proto k tomu, aby nám dal na vědomí, že je naše modlitba v souladu, postačí, aby to projevil skrze svého svatého ducha. Ten pocit, který máme, když je naše modlitba vyslyšena, je nepřenositelný a nelze jej popsat, ale my vnímáme, že je Otec s námi. Je to pocit Lásky, Bázně a také mnohokráte se slzami, protože si uvědomujeme, že nejsme hodni takové nezasloužené laskavosti, tedy milosti odpuštění, my jenž zasluhujeme smrt, protože nedosahujeme slávy, kterou měl dokonalý Adam, než zhřešil. Otec Jehova je svatý, což znamená, že je tou nejčistší Bytostí a nám je v té chvíli líto, jak hrozně se náš prapředek Adam zachoval. Že nás oddělil od našeho Stvořitele a přesto nám ten sám Stvořitel věnuje pozornost.
Pokud je tedy k někomu poslán Otcův posel, je to velmi žádoucí muž, kterému byly prominuty přestupky. Přesně takovým Daniel byl.
"Pro tvůj lid a pro tvé svaté město je určeno sedmdesát sedmic ke skoncování s bezbožností a k naplnění míry hříchů a k učinění zadost za nepravosti a k uvedení věčné spravedlnosti a ke zpečetění vidění a proroctví a k pomazání Nejsvětějšího." (Daniel 9:25)
Sedmdesát sedmic zde znamená 70x7 let. Je to období 490 let, jenž započalo od roku 455 př.n.l. ve dvacátém roce vlády Longimana krále Médo-Persie, syna Xerxe I a královny Ester. Na konci tohoto období má být skoncováno s bezbožností. Co měl anděl přesného na mysli? Do roku 36 n.l. byl ve smluvním vztahu s naším nebeským Otcem pouze Izraelský národ. Ten se měl stát královským kněžstvem v Božím Království a měl naplnit stanovený počet. Jak se dozvíme dále, bylo mu umožněno 3,5 leté období, než byla dána možnost také lidem z národů. Izrael a děti Judy tohoto opatření nevyužily.
Měly se naplnit hříchy a nepravost a měla započít spravedlnost, aby se potvrdilo vše, co anděl oznamuje, a také má dojít během té doby na jejím konci, k pomazání toho Jehošuy, jenž je z celého stvoření nejsvatější. Svatá svatých byla také místnost, kde vstupoval velekněz jednou za rok, aby tam přinesl krev obětního beránka, kterou pokropil slitovnici, aby tak usmířil Otce s dětmi Izraele za jejich nevědomé hříchy.
Pomazáním Krista za Krále králů a Pána pánů a jeho oběti na stauru (přibití na dřevo) byla prolita krev posledního (většího) Adama. Tato jeho krev smíšená s vodou, když mu puklo srdce a Longimanus, římský setník, mu propíchl bok až k srdci, stékala po dřevu a dále prasklinou v zemi, která se krátce před tím vytvořila při zemětřesení a dostala se na slitovnici archy úmluvy. Tuto archu, která byla po celou dobu prvního chrámu v prostorách nejsvětější, ukryl krátce před dobytím Jeruzaléma v roce 586 př.n.l. Jeremjáš v jeskyni pod Golgotou, místem, kde byl o 618 let později nad ní usmrcen Jehošua. Tak byla přinesena obětní krev lidského beránka Jehošuy na slitovnici archy, kterou udělal Mojžíš na příkaz Otce Jehovy. Výkupní oběť tak jednou pro vždy usmířila Otce Jehovu s hříšnými lidmi, kteří tuto oběť přijali do svých srdcí, do své mysli a do své životní energie, nebo-li životní síly, aby již více nehřešili, ale obdrželi tak naději na věčný život, který byl prvním člověkem Adamem ztracen pro jeho potomstvo.
Že je archa až dodnes v této jeskyni, potvrdil svým nálezem Ron Wyatt v 80. letech minulého století. Archu se pokusili vynést někteří Izraelci, jenž tvrdili, že jsou potomky Leviho, ale jejich snaha byla z Otcovy strany zastavena. Část této skupiny byla před vstupem zabita zásahem vyšší moci. Podle slov Rona Wyatta bude svědectví o nálezu potvrzeno v závěru ČASE KONCE, aby nikdo nemohl zpochybnit, že Otec Jehova je Stvořitelem nebe a země. Celému světu budou ukázány kamenné tabulky, kde je vypáleno Otcovým prstem desatero. Ptáte se, kdy se to stane? Bude to až po vzkříšení dvou svědků, kteří budou zabiti podle proroctví z 11. kapitoly Zjevení.
Co nám anděl zjevuje dále si vysvětlíme v další kapitole.
<<< 23. kapitola 25. kapitola >>>
< OBSAH >